„Po tisíciletí většina kultur považuje dotek za něco přirozeného a léčivého. Prakticky všechny staré systémy, které se dochovaly, používají k uzdravení a utišování nemocných dotek ve formě přikládání rukou, hlazení nebo automasáží určitých míst na těle.“1)
Základem kraniosakrální terapie je palpace (pohmat) - tedy ošetření pomocí doteku. Palpaci si lze vysvětlit jako vnímání rukama. Je to proces, kdy přecházejí informace do mozku prostřednictvím nervových smyslových zakončení na bříškách prstů. Tento typ nervových zakončení přenáší údaje o pohybu a poloze. A právě v konečcích prstů se nachází největší koncentrace těchto receptorů v celém těle, jež jsou mimořádně citlivé i na sebemenší pohyb. Proto to vlastně po třetí osobu, která pozoruje kraniosakrální ošetření vypadá, že se v podstatě nic neděje. Terapeut pokládá prsty na tělo klienta, občas se u toho trochu zavlní, zapohybuje rukama nahoru dolů a dokonce! se občas toho člověka ani nedotýká :-). Dochází ke splynutí pohybu rytmu těla terapeuta a klienta. Je to přítomné napojení se na druhou osobu.
Terapeut se ladí na tak zvaný rytmus Života, kraniosakrální mok (tep), který proudí celým tělem stejně jako krev či lymfa. Podle kořenů je kraniosakrální mok první část, která se vytváří, když my se stáváme lidmi v břiše naší matky. Do kraniosakrálního tepu se ukládají veškeré informace z našeho života. Od všech možných fyzických pádů, zlomenin, nemocí až po psychické stavy naší duše. Terapeutovi zde pomáhá hodně znalost psychosomatie. Tedy aspoň mně. Když se ladím na klienta a probíhá ošetření, častokrát mi chodí samy informace o stavu či zažitcích člověka a já se jen díky svým znalostem a zkušenostem snažím uchopit danou informaci a na konci ošetření při závěrečné rozmluvě s klientem si popovídat, co kdo vnímal a co to pro nás znamená.
Na druhou stranu znám terapeuty, kteří udělají „jen“ ošetření a už si s člověkem nepopovídají a nerozebírají jeho stav slovy. Což ani to není špatně. Kraniosakrální tep (mok) se i tak zharmonizoval, naladil pomocí terapeuta a v podstatě je vše v pořádku. Takže, pokud zažijete terapii bez závěrečné analýzy zjištěných informací, nemusíte se bát, že byste byli ošizeni. Možná jen naše analytická mysl si posteskne, že nemá nad čím přemýšlet a tvořit své myšlenkové pochody.
Zpomalený průtok mozkomíšního moku může způsobovat hromadění toxických látek v různých částech centrálního nervového systému, a to může být následkem různých obtíží.
Kraniální rytmický impulz - „Je považován za nejpovrchnější projev dechu života v těle. Vytváří se na základě interakce našich nejvnitřnějších sil se stavy či pocitovými ději v těle.“2) V kraniosakrálním moku se na fyzické úrovni zejména projevuje veškerý prožívaný stres. Prakticky začínající hned, co se člověk narodí. Porod je stres nejen pro matku, ale i pro miminko, které najednou opouští své známé prostředí, které doposud zná. My si tento stres většinou nepamatujeme, ale máme ho hluboce uložený ve svém těle.
Pomocí palpace lze tedy zjistit a nacítit, jak se pacient cítí po fyzické i psychické stránce. Například pokud je člověk v akutní fázi nějakého onemocnění či v horečce, kraniální impulz se zrychluje. Stejně tak je tomu i u stavů úzkosti. Při depresích, chronické únavě a stavu fyzického vyčerpání má naopak tendenci se zpomalovat. Lze tedy říci, že jeho rychlost je v porovnání s dalšími vlnovými rytmy kolísavá.
Hlavními body s čím kraniosakrální terapie pomáhá jsou:
- Bolesti hlavy, migrény
- Bolesti zad, dysfunkce páteře
- Bolesti kloubů
- Problémy s čelistí
- Těhotné ženy – pro těhotné ženy je terapie bezpečná a velmi prospěšná.
- Ženy po porodu, ženy v šestinedělí – Pomáhá upravovat hormonální hladinu, odstraňuje poporodní depresi, a obnovuje normální funkci pánve
- U dětí: Hyperaktivnita, Poruchy učení a dyslexie, Mentální retardace, Mozková obrna, Autismus
- Lidé po operaci či úrazu – doporučuje se pro lepší hojení případných ran či zlomenin a podporu samoozdravné schopnosti organismu
- Psychosomatické obtíže – do této kategorie se většinou zařazují obtíže, se kterými si klasická moderní medicína neví rady a klient je dle podrobného vyšetřovacího koloběhu zdráv, avšak i přesto ho trápí zdravotní potíže
- Psychické potíže – deprese, strachy, úzkosti
- Lidé s demencí, Alzheimerovou chorobou, Parkinsonovou chorobou - na udržení stávajícího stavu
- Lidé s roztroušenou sklerózou
- Únavový syndrom
Ke mně na ošetření nejčastěji přicházejí v poslední době právě maminky se svými dětmi, kterým diagnostikovali ADHD, či mají autismus nebo jiné podobné problémy. Musím podotknout, že na děti kraniosakrální terapie funguje skvěle. Pochopitelně je člověk nemůže nutit, hodinu ležet a nic nedělat, tak si dost často u toho povídáme a různě přesouváme, ale nemám pocit, že by to tomu nějak více vadilo. Naopak, efekt ošetření už jde většinou vidět hned u druhé navštěvy a pak už stačí dle uvážení rodičů chodit aspoň jednou za měsíc. Mezi dospělými často řešíme psychosomatické a psychické stavy, sebelásku, sebepřijetí, nastolení hranic atd. Na fyzické úrovni to některým lidem pomáhá s nespavostí, migrénami a některým i s bolestmi zad mnohem více než klasická masáž.
Je zvláštní, že v České Republice je kraniosakrální terapie často nazývaná šarlatánstvím a mluví se o jejích účincích až poslední dobou a to jen na vybraných serverech či mezi určitými tipy lidí, zatímco ve Spojených státech, Velké Británii a německy mluvících zemí EU mají osteopati stejný status jako lékaři. A osteopatická terapie tam bývá alespoň částečně hrazená ze zdravotního pojištění. Například ve Francii je rodičkám hned po porodu nabízen kontakt na kraniosakrální terapeutku, aby se jim šestinedělí prožívalo co nejlépe samozřejmě je péče nabízená i miminku.
Ve Velké Británii patří mezi základní pilíře alternativní medicíny hned vedle akupunktury, chiropraxe či homeopatie. V USA lze tento nekonveční směr i studovat na lékařských fakultách a po jejich ukončení získává absolvent titul Doctor in Osteopathy.
Proto s klidným srdcem i myslí doporučuji všem zájemcům kraniosakrální terapii zkusit. I kdybyste byli jen zvědaví a krásně zrelaxovali nebo zvláště pro ty, kteří řeší nějakou nelehkou životní situaci a neví si rady, kudy kam.
První díl článku naleznete zde.
Autor: Kateřina Tripalová
1) Mandžuková, 2014, kniha Dotek léčí tělo, úsměv duši!
2) Kern, 2011, Dech života: kraniosakrální terapie : moudrost skrytá v těle